Co bylo, nevíme

Dějiny se odvíjí, kronikáři a analisté píší své anály a kroniky, mění se vládcové, režimy a architektonické slohy, náboženství i politická přesvědčení. Pod vlivem právě vládnoucích elit se i výklad dějin účelově mění, z agresorů jsou najednou oběti a bývalé oběti jsou naopak odsuzovány za to, že se násilí svých vrahů bránily. co bylo před pár lety špatné, to je najednou nejlepší a to, co bylo vynášeno do nebes je najednou zadupáno do hnoje a popliváno. Historie se ztrácí a dějiny nemohou již být zdrojem poučení do budoucna, protože se mění rychleji než američtí prezidenti.

Co bude, víme líp

Na rozdíl od minulosti se dnes mnohem lépe hledí do budoucna, protože dnešní mocipáni mohou falšovat to, co bylo, ale nedokáží zfalšovat to, co se teprve stane. proto jedinou jistotou člověka dneška je astrologie, nejlépe tradiční, vycházející z dávných tisíciletých tradic, jako to umí například čínské horoskopy .

Hádám, hádáš, hádáme

Nemluvíme o hádání se! Hádat se může v podstatě kdejaký pitomec, stačí mít se hádat s kým. Jsou dokonce takové extrémy, které se hádají globálně s celým světem, nepersonifikovaně. A pak také případy, které se hádají sami se sebou. Pokud se to odehrává v rovině vnitřních myšlenek, říká se tomu vnitřní spory, pochyby, svár srdce a rozumu a tak všelijak podobně. Pokud se ale někdo hádá sám se sebou nahlas, pak je to taky jednoznačně případ pro psychiatra, jako zmiňovaný případ předtím.

Astrolog není hadač

Myslíme například hádání hádanek. Někdy hádáme, ve které ruce jsou černé a bílé figurky před partií šachů, nebo dámy. Jindy se snažíme uhodnout, jestli soupeř rozevře ruku na kámen, nůžky, nebo papír. A tak dále. To už je hádání spojené s psychologií a odhadem situace. Také astrologie je hádání. Ovšem vysoce kvalifikované. Třeba takový čínský horoskop se sestavuje na základě poznatků, starých tisíce let.